Vlastnictví těla je soukromé vlastnictví
Překlad z originálu od Tomasze Kaye: https://georgeoughttohelp.com/body-ownership-is-private-property/
Zde je shrnutí rozhovorů, které často vedu s odpůrci soukromého vlastnictví.
„Nevlastníš své tělo, ty jsi své tělo!“
Mezi těmito dvěma představami není žádný rozpor. Do určité míry jste své tělo (svým mozkem jste mnohem více než třeba svým malíčkem na noze), a zároveň jste i vlastníkem svého těla. Máte výlučné právo určovat, jak může být s vaším tělem nakládáno. To je to, co znamená vlastnictví – přinejmenším v kontextu vzácných zdrojů, jako jsou lidská těla.
Pokud toto připustíme, není žádný zřejmý problém jít dále. Pokud vlastníte svůj mozek a také pramen vlasů, který jste si odstřihli z hlavy, pak snad můžete být vlastníkem i věcí fyzicky vzdálenějších. Tyto vlastněné věci mohou zahrnovat to, čemu někteří říkají výrobní prostředky.
„To, že někdo nechce být znásilněn, ještě neznamená, že věří v ‚právo na soukromé vlastnictví‘.“
Souhlasím. Říkám, že lidé obecně věří, že mají právo výlučně kontrolovat, jak ostatní používají jejich tělo – nikoli jen, že mají určité preference ohledně jeho použití (a ty samozřejmě mají). Toto přesvědčení o právu na výlučnou kontrolu je přesvědčením o soukromém vlastnictví. Když mluvíme o právu, mluvíme o nároku, u nějž věříme, že použití síly k jeho prosazení je oprávněné (a když s tím souhlasí dostatečné množství lidí, toto právo bude spolehlivě vymáháno).
Pokud je samotná představa „práva“ kamenem úrazu, můžeme výrok rozložit takto:
Člověk považuje nějakou věc za svůj majetek tehdy, pokud věří, že je oprávněn použít sílu k vyloučení ostatních z jejího neoprávněného používání.
Lidé se považují za oprávněné bránit ostatním v neoprávněném používání vlastních těl, takže je zřejmé, že svá těla považují za svůj majetek.
Rozumím snaze odporovat soukromému vlastnictví z přání zlepšit situaci těch, kdo nic nemají, a omezit výhody těch, kdo mají víc. Myslím si ale, že tento přístup staví věci na hlavu. Právo na soukromé vlastnictví je jednou z nejdůležitějších ochran chudých proti bohatým.
Pokud by neexistovala žádná právní ochrana vlastnických práv, výhoda, kterou má bohatší člověk oproti chudšímu, by se minimálně v tomto smyslu zvýšila: bohatší z nich má vždy více prostředků, jak si přivlastnit majetek chudšího silou. Instituce soukromého vlastnictví pomáhá vyrovnávat podmínky ve prospěch chudšího člověka.